Ve čtvrtek jsme se s Danem na pravidelné poradě shodli na tom, že podpoříme náš juniorský tým a v závěrečném závodě sezóny Jezernických viaduktech budeme závodit taky. Trochu jsem s tímto rozhodnutím bojoval, protože dva roky nezávodím a po letošním zranění těch kilometrů v sedle moc není, ale proč si neudělat výlet v krásném počasí a prostředí. Do hlavního závodu tedy v sobotu 15.10. nastoupila Libuš v dresu 4E a já s Danem. Tom Chovi startoval v závodu na 18 km a Jarda s Tomem v závodu na 11 km. Hlavní závod odstartoval v 11:55 a zbytek pole o 5 minut později.

Po startu se jelo pekelné tempo kolem 45 km/h a trať pomalu ale jistě stoupala, aby na desátém kilometru v místě zvaném příznačně „V pekle“ začalo pekelné stoupání do oderských vrchů. Tento kopec jsme doposud znali ze Šelamrathonu pouze ze sjezdu a teď jsme si jej mohli vychutnat, včetně krásných výhledů, také směrem nahoru. Po cestě nás dohonil Tom Chovi, který jel na průběžném prvním místě a jeho tempo bylo neakceptovatelné. Alespoň teda pro mě.

A jak to všechno dopadlo? Tom Chovi to vyhrál, Jarda dojel na sedmém a Tom na třináctém místě. Libuš musela na 35 km odstoupit z průběžného prvního místa mezi ženami po té, co prořízla zadní pneumatiku tak, že to ani těsnící tmel nezalepil. Škoda. Dan a já jsme šťastně dorazili do cíle a myslím, že jsme si závěrečný závod sezóny všichni pěkně vychutnali.

Jaryn